Uljanovsk – letošní první zahraniční zájezd

Začátkem letošního roku dostal náš soubor Handrlák nabídku na zájezd do Ruska, do města Uljanovsk. Jednalo se o vystoupení ve dvou programech „Rodná země a vítězství války“ a „Všechny vlajky u nás na návštěvě“ věnované k příležitosti velkých oslav 70-ti letého výročí vítězství ve 2. světové válce. Neváhali jsme, nabídku přijali a začali se intenzivně připravovat.
Dne 7. 5. se konal náš dlouho očekávaný odjezd a to v ranních hodinách z Kunovic do Prahy a následně letecky do Moskvy. V Moskvě nás z letiště minibusy přepravili do centra na Kazaňské vlakové nádraží a tato více jak hodinová cesta se nám ihned stala velkým zážitkem. Čtyřproudová silnice dálničního typu nás přivedla skoro do centra Moskvy a pak kličkování v silném provozu po silnicích plných děr. Cestu jsme naštěstí přežili a na nádraží se dostali v pořádku, počkali jsme si asi čtyři hodinky na vlak a čekalo nás to nejdelší – třináctihodinová cesta z Moskvy do konečné stanice Uljanovsk. Mnohým se to asi bude zdát hrozné, ale my jsme si to naopak velmi užili. I přes to, že kupéčka byla opravdu malá, ještě navíc, pokud jste měli lodní kufr velikosti, že jste se do něj vlezli sami. To všechno ale k zájezdům patří.
Do Uljanovsku jsme dorazili v pátek v půl desáté dopoledne, byli jsme přivítáni paní Tatjanou a slečnou Annou Puškarevou, co nás měli na starosti a zase si užili cestu minibusy, tentokrát do hotelu Věnec. Hotel byl tří hvězdičkový a pěkný, až na sociální zařízení, ale i to se dalo zvládnout. Z pokojů byl překrásný výhled na město i na řeku Volhu, která nás překvapila svou mohutností. Po ubytování jsme měli náš první oběd v Rusku, při kterém jsme ochutnali typickou ruskou polévku Soljanku. Odpolední program byl v duchu poznání a procházky po městě. Navštívili jsme školu, kde studoval Lenin a prošli jsme se po jeho stopách parkem, kde trávil své volné chvíle. Také jsme se podívali na místo, odkud byl krásný výhled na Volhu a na mosty, které spojovaly oba břehy města. Následoval návrat na hotel a plánovaná generální zkouška, která nakonec kvůli velkému počtu účinkujících neproběhla, takže byla přesunuta až na půl deváté večer. Naskytl se nám čas na nákup suvenýrů a procházky v podvečerním městě.
Sobota byl náš den „D“, po snídani byla krátká chvíle na odpočinek, a pak už jsme se museli přesunout na náměstí V. I. Lenina, které bylo plné lidí. Prodírali jsme se davem, abychom se dostali do budovy, kde bylo naše zázemí a kde jsme měli prostor na převléknutí do krojů. Než se na nás dostala řada, tak jsme měli možnost zhlédnout část vojenské přehlídky, něco jako spartakiádu a taky společenský tanec podobný polonéze na základní škole. Pak už jsme byli přivítaní spolu s řeckým souborem, prošli jsme krátkým průvodem přes náměstí a na podiu jsme zatančili pásmo Častkovské. Následovala hodinová pauza, než přišel na řadu náš hlavní půlhodinový program. V něm jsme divákům představili Hlucké, Juhásku, Potok, Strání a Kopanice. Naše vystoupení mělo veliký úspěch a podium jsme opouštěli za bouřlivého potlesku a výskání. Dostali jsme poděkování a upomínkové předměty od organizátorů. V podvečer jsme Uljanovsk opustili a opět cestovali lehátkovým vlakem do Moskvy na Kazaňské vlakové nádraží.
Do hlavního města Ruska jsme se dopravili dopoledne, kde na nás čekala Ing. Olesja Zikmundová, koordinátorka kulturního centra Českého centra v Moskvě. Metrem a pěšky jsme se dostali do Českého domu, kde jsme si nechali naše zavazadla a zbytek dne jsme strávili poznáváním. Viděli jsme národní divadlo Bolšoj teatr, Rudé náměstí a chrám Vasilie Blažennego a okolí, obchodní středisko GUM, ulici Nový Arbat a překrásný Chrám Christa Spasitělja. Bohužel jsme se nedostali k hlavním památkám na Rudém náměstí z důvodu uklízení techniky po oslavách, ale mohli jsme je vidět alespoň z dálky. K obědu v ruské restauraci Jolki-Palki jsme si dali Boršč a typický ruský Šašlik a v podvečer odjeli minibusy od Českého domu na letiště Šeremetěvo, odkud jsme letěli nočním letem zase zpátky do Prahy. Do Kunovic jsme se v pořádku vrátili v pondělí okolo čtvrté hodiny ranní.
Náš zájezd do tak vzdálené země byl možná krátký, ale i přesto jsme si ho velmi užili a vrátili se plni zážitků, na které budeme vždy s úsměvem a rádi vzpomínat.

Alžběta Omelková a Jiří Lůčný

Prohlédněte si fotky ve fotogalerii.